Serabas
25. června 2007 v 18:00 | Sabča
|
Hlavní hrdina - mystická bytost
Bylo to o půlnoci. V právě bijících hodinách se něco hnulo. Něco co tam správně nemá být. Nějaký stín. Ano. Duch Serabas. Obívá tuto školu už přes 2000 let a chystá se na lov. Ona noc se blíží.
Bylo to v sobotu odpoledne. Jasně. Škola má být zavřená, ale děti chystaly pořádnej večírek na oslavu konce školního roku. Už dě hodiny chystaly výzdobu. Věšely černé a tmavé řetězy. uklízely, zametaly, přesouvaly a při tom se celkem dost bavily. Když se blížila desátá hodina, rozešli se ale dvě kamarádky zůstaly ještě ve škole že uklídí nepotřebné věci aby zítra mohli pokračovat dál.
Odbyla dvanáctá. Z místnosti s hodinami se ozval strašlivý zvuk. Děvčata se otočila, aby zjistila co se stalo. Bylo to jen přes stěnu od nich. Rozhodly se společně utéct. Když běžely chodbou, všimly si že za rohem je blikající světlo. Děvčata se rozhodla že ze školy raději rychle uprchnou. Už ale byla zima tak skoro neviděly na cestu.
Najdenou se něco vyřítilo ze zdi. Strašliví přízrak. Vypadal jako zahradní tyč s lebkou, celá obalená v hnijícím mase a látce, která vypadala jako by ji přejeli sekačkou. Obě utíkaly jak nejvíc mohli. Jedna ale zakopla a hrozný duch ji dostihl. Druhá si toho nevšimla a běžela dál. Před školou si všimla že její kamarádka ji nenásleduje. Ušlyšela dlouhý výkřik kkterý najednou přestal. Bylo moc pozdě se pro ni vrátit.
O dva roky později na místním hřbitově. U Hrobu zemřelé dívky klečela její kamarádka z onoho večera a modlila se za odpuštění. Za odpuštění, že ji nechala duchu Serabasovi. Za odpuštění, že nedostal ji. Za odpuštění, že na ni nepočkala a nepomohla jí. Za odpuštění ...
Od oné události nikdo nic o ztracené dívce neví. Jako by se vypařila. Zmizela z našeho světa. Všechny vzpomínky na ní zmizely. Ani její rodiče si nemohly vzpomenout že nějakou dceru mají. Duch Serabas všechno zničil. Věškerou její existenci. Jen jedna vzpomínka zůstává v mysli jedné mladé dívky. ta dívky chodí každý den k hrobu a prosí za odpuštění. Ovšem neví jestli jí někdy odpustí, přestože v jejích snech k ní promlouvá a vzpomínají na krásné časy.
KONEC
Bylo to v sobotu odpoledne. Jasně. Škola má být zavřená, ale děti chystaly pořádnej večírek na oslavu konce školního roku. Už dě hodiny chystaly výzdobu. Věšely černé a tmavé řetězy. uklízely, zametaly, přesouvaly a při tom se celkem dost bavily. Když se blížila desátá hodina, rozešli se ale dvě kamarádky zůstaly ještě ve škole že uklídí nepotřebné věci aby zítra mohli pokračovat dál.
Odbyla dvanáctá. Z místnosti s hodinami se ozval strašlivý zvuk. Děvčata se otočila, aby zjistila co se stalo. Bylo to jen přes stěnu od nich. Rozhodly se společně utéct. Když běžely chodbou, všimly si že za rohem je blikající světlo. Děvčata se rozhodla že ze školy raději rychle uprchnou. Už ale byla zima tak skoro neviděly na cestu.
Najdenou se něco vyřítilo ze zdi. Strašliví přízrak. Vypadal jako zahradní tyč s lebkou, celá obalená v hnijícím mase a látce, která vypadala jako by ji přejeli sekačkou. Obě utíkaly jak nejvíc mohli. Jedna ale zakopla a hrozný duch ji dostihl. Druhá si toho nevšimla a běžela dál. Před školou si všimla že její kamarádka ji nenásleduje. Ušlyšela dlouhý výkřik kkterý najednou přestal. Bylo moc pozdě se pro ni vrátit.
O dva roky později na místním hřbitově. U Hrobu zemřelé dívky klečela její kamarádka z onoho večera a modlila se za odpuštění. Za odpuštění, že ji nechala duchu Serabasovi. Za odpuštění, že nedostal ji. Za odpuštění, že na ni nepočkala a nepomohla jí. Za odpuštění ...
Od oné události nikdo nic o ztracené dívce neví. Jako by se vypařila. Zmizela z našeho světa. Všechny vzpomínky na ní zmizely. Ani její rodiče si nemohly vzpomenout že nějakou dceru mají. Duch Serabas všechno zničil. Věškerou její existenci. Jen jedna vzpomínka zůstává v mysli jedné mladé dívky. ta dívky chodí každý den k hrobu a prosí za odpuštění. Ovšem neví jestli jí někdy odpustí, přestože v jejích snech k ní promlouvá a vzpomínají na krásné časy.
KONEC
Žhavá stopa - 3.díl
9. ledna 2007 v 17:48 | Sabča
|
Žhavá stopa
"Aha! Tak ty myslíš ... jeho!!! Neřeknu ti o koho jde, protože jsem malá a dělám psí kusy"
ušklíbla se Rosseta.Moc si vychutnávala sestřino trápení. Proto dělala ublíženou."Já nejsem
dost vyzrálá abych se něčím takovým zabývala. To je nad mou úroveň. Je mi přece jen 14 a do
tvého života se přece nesmím rvát. A mimochodem... nesnížíš si reputaci tím, že se tady
bavíš s nevyzrálým dítětem?" Vysmívala se jí.
"Moc vtipné!" odsekla Renata a uraženě se otočila od Rossety. Spojila ruce za zády
a básnila o svém milovaném. "Rosseto? Řekni mi kdo to je! Já jsem nadržená jak kdybych
měla rodit. Prosím."
"Když jinak nedáš..." soucítila Rosseta.
"Řekni mi na jaké byl fotce a ... nebo mi tu fotku radši ukaž."
Renata zahledala v kabelce a už vytahovala fotku svého vysněného prince. "Tohle je on!"
Zase fotku schovala a nadějně se zadívala na Rossetu.
No, nebyla by to Rosseta kdyby něco nevyvedla a tak ..."To nemyslíš vážně! Ty ses
zabouchla do mýho kluka?" Vykřikla naštvaně Rosseta. On tovlastně byl Jerry Rocket.
Zástupce šéfa klubu, ve kterém rosseta vystupovala. A samozřejmě s ním nechodila ale jen si
ze sestry utahovala.
"Co-cože? Tenhle fešák že je tvůj kluk? To není možný..." Smutně a překvapeně řekla
Renata.
Rosseta se podívala na hodinky a zvolala "Tak, je čas!"
"Čas na co?" divila se Renata. Ještě pořád nemohla uvěřit že její vysněný kluk chodí
s její sestrou ale zároveň jí nechtěla ublížit.
"Jestli chvíli počkáš tak musím zavolat s vé lásce. Renato, vím že jsi moje sestra
ale toto je soukromý rozhovor, takže kdybys tady počkala a já skočila k vodě tak .."
"Jasně." pološeptem pronesla REnata.
Jakmile byla Rosseta u vody vytáhla mobil a volala Jerrymu. "Jerry? Máš chuť si z někoho
vystřelit?"
"Že váháš. Kdo je na jídelníčku?" Zeptal se.
"Nikdo důležitý... jen má sestra." řekla škodolibě Rosseta.
"OK! Počítej se mnou. A včem ten fórek spočívá?"
"to ti řeknu až na místě. Tak zatím." ukončila rozhovor Rosseta.
ušklíbla se Rosseta.Moc si vychutnávala sestřino trápení. Proto dělala ublíženou."Já nejsem
dost vyzrálá abych se něčím takovým zabývala. To je nad mou úroveň. Je mi přece jen 14 a do
tvého života se přece nesmím rvát. A mimochodem... nesnížíš si reputaci tím, že se tady
bavíš s nevyzrálým dítětem?" Vysmívala se jí.
"Moc vtipné!" odsekla Renata a uraženě se otočila od Rossety. Spojila ruce za zády
a básnila o svém milovaném. "Rosseto? Řekni mi kdo to je! Já jsem nadržená jak kdybych
měla rodit. Prosím."
"Když jinak nedáš..." soucítila Rosseta.
"Řekni mi na jaké byl fotce a ... nebo mi tu fotku radši ukaž."
Renata zahledala v kabelce a už vytahovala fotku svého vysněného prince. "Tohle je on!"
Zase fotku schovala a nadějně se zadívala na Rossetu.
No, nebyla by to Rosseta kdyby něco nevyvedla a tak ..."To nemyslíš vážně! Ty ses
zabouchla do mýho kluka?" Vykřikla naštvaně Rosseta. On tovlastně byl Jerry Rocket.
Zástupce šéfa klubu, ve kterém rosseta vystupovala. A samozřejmě s ním nechodila ale jen si
ze sestry utahovala.
"Co-cože? Tenhle fešák že je tvůj kluk? To není možný..." Smutně a překvapeně řekla
Renata.
Rosseta se podívala na hodinky a zvolala "Tak, je čas!"
"Čas na co?" divila se Renata. Ještě pořád nemohla uvěřit že její vysněný kluk chodí
s její sestrou ale zároveň jí nechtěla ublížit.
"Jestli chvíli počkáš tak musím zavolat s vé lásce. Renato, vím že jsi moje sestra
ale toto je soukromý rozhovor, takže kdybys tady počkala a já skočila k vodě tak .."
"Jasně." pološeptem pronesla REnata.
Jakmile byla Rosseta u vody vytáhla mobil a volala Jerrymu. "Jerry? Máš chuť si z někoho
vystřelit?"
"Že váháš. Kdo je na jídelníčku?" Zeptal se.
"Nikdo důležitý... jen má sestra." řekla škodolibě Rosseta.
"OK! Počítej se mnou. A včem ten fórek spočívá?"
"to ti řeknu až na místě. Tak zatím." ukončila rozhovor Rosseta.
Žhavá stopa - 2.díl
9. ledna 2007 v 17:48 | Sabča
|
Žhavá stopa
Couli se rychle zvedl ze židle a běžel k Mii.
Cestou ho ale něco zarazilo. Uviděl
podezdřelého kluka stát u borovice a v ruce držel pžívěsek který Couli kdysi Cleo dal
při příležitosti jejích 15-tých narozenin.
"Odkud máš ten přívěsek?" Zařval Couli. "Co jsi Clee udělal? Proč jsi jí ublížil?"
Couli byl vzteky bez sebe, ale pak si všiml zvláštního výrazu v mladíkově tváři.
Jeho výraz byl tak tajemný, ale přitomsmutný ale čestný. Bylo to jenomsvětlem, nebo
v tom bylo i něco jiného? Kdo ví... Ale jisté je, že se Couli jako zázrakem přestal hněvat
a začal zase utíkat směrem k Miině chatě.
Mia seděla pod stolem obklopeným židlemi a něco si pro sebe mumlala. Jak uslyšela kroky
blížící se směrem k ní tak okamžitě ztišila a bez hnutí se dívala směrem ke dveřím.
Když vešel do dveří Couli, radostně se mu vrhla kolem ramen a začala plakat.
"Bylo to hrozné. Každou chvíli kolem někdo procházel. Celou dlouhou dobu jsem se bála
že by vrah mohl zase přijít, ale teď ... už je to dobré! Teď už nejsem sama."
"Jsem rád že se ti mezitím nic nestalo," Podotkl Couli a ještě dodal "ale myslím že
bychom měli brnknout Rossetě."
"A ještě ostatním" řekla už klidným hlasem Mia. " Měli by o tom taky vědět" Při posledním
slově sklonila hlavu a opřela se o Couliho.
Mezitím jinde.
"Rosseto! Už jsi velká, aby jsi vyváděla takovéhle psí kusy. To se na dámu tvého
věku nehodí" pronesla Renata.
"Hlavně že ty jsi zase chytrá jak rádio. Není nic co bys nevěděla" řekla naštvaně Rosseta.
"No vlastně je jedna věc kterou nevím. Myslíš že mi můžeš poradit?" Zadívala se na židlu
na které zrovna seděla. Začala se podivně červenat a Rossetě okamžitě došlo o co tady jde.
"Že ty ses zamilovala do nějakýho chlapíka od nás z party? A kdo to proboha je?"
vyzvýdlala Rosseta.
"Hezký, vysoký, štíhlý, hnědovlasý, hnědooký a tak sladký... " básnila Renata. Byla do
oněho mladíka velmi zamilovaná poněvač věřila na lásku na první pohled. To ale ještě
nevěděla o koho jde.
Cestou ho ale něco zarazilo. Uviděl
podezdřelého kluka stát u borovice a v ruce držel pžívěsek který Couli kdysi Cleo dal
při příležitosti jejích 15-tých narozenin.
"Odkud máš ten přívěsek?" Zařval Couli. "Co jsi Clee udělal? Proč jsi jí ublížil?"
Couli byl vzteky bez sebe, ale pak si všiml zvláštního výrazu v mladíkově tváři.
Jeho výraz byl tak tajemný, ale přitomsmutný ale čestný. Bylo to jenomsvětlem, nebo
v tom bylo i něco jiného? Kdo ví... Ale jisté je, že se Couli jako zázrakem přestal hněvat
a začal zase utíkat směrem k Miině chatě.
Mia seděla pod stolem obklopeným židlemi a něco si pro sebe mumlala. Jak uslyšela kroky
blížící se směrem k ní tak okamžitě ztišila a bez hnutí se dívala směrem ke dveřím.
Když vešel do dveří Couli, radostně se mu vrhla kolem ramen a začala plakat.
"Bylo to hrozné. Každou chvíli kolem někdo procházel. Celou dlouhou dobu jsem se bála
že by vrah mohl zase přijít, ale teď ... už je to dobré! Teď už nejsem sama."
"Jsem rád že se ti mezitím nic nestalo," Podotkl Couli a ještě dodal "ale myslím že
bychom měli brnknout Rossetě."
"A ještě ostatním" řekla už klidným hlasem Mia. " Měli by o tom taky vědět" Při posledním
slově sklonila hlavu a opřela se o Couliho.
Mezitím jinde.
"Rosseto! Už jsi velká, aby jsi vyváděla takovéhle psí kusy. To se na dámu tvého
věku nehodí" pronesla Renata.
"Hlavně že ty jsi zase chytrá jak rádio. Není nic co bys nevěděla" řekla naštvaně Rosseta.
"No vlastně je jedna věc kterou nevím. Myslíš že mi můžeš poradit?" Zadívala se na židlu
na které zrovna seděla. Začala se podivně červenat a Rossetě okamžitě došlo o co tady jde.
"Že ty ses zamilovala do nějakýho chlapíka od nás z party? A kdo to proboha je?"
vyzvýdlala Rosseta.
"Hezký, vysoký, štíhlý, hnědovlasý, hnědooký a tak sladký... " básnila Renata. Byla do
oněho mladíka velmi zamilovaná poněvač věřila na lásku na první pohled. To ale ještě
nevěděla o koho jde.
Žhavá stopa - 1.díl
8. ledna 2007 v 17:20 | Sabča
|
Žhavá stopa
Mia se zase jednou vracela domů, když v tom uslyšela v tmavém lese podivné kroky. Zastavila
se a promnula si oči. Zadívala se domísta odkaď slyšela divný zvuka zaposlouchala se.
Žádné krokyuž neslyšela a tak si řekla:"Přece jen je dobře, že už to neslyším. Asi to byl
nějaký otravný dřevorubec."
Vešla po venkovních schodech do chaty kde přes prázdninybydlela se svojí nejlepší
kamarádkou jménem Cleo Sight.
Bohužel nevěděla co se asi tak za dvě minuty stane. Vešla domístnosti a uviděla něco
neočekávaného.
"Cleo" vykřikla Mia. "Cleo? Co se stalo? Ach..." zamlkla a rychle vytáhla mobil. Vytáčela
Couliho číslo.
"Haló?" potichu zašeptala do mobilu. "Ano? Mio, jsi to ty?"
"Můžeš mi prosím pomoct? Já... Víš... No vlastně..." ztichla.
Couli na nic nečekal a vyhrkl do mobilu."Mio! Co se stalo? Jsi zraněná?"
"Tak něco. Ale ne přesně já ale...Cleo... Ona... Je..."
"Je co? Mio! Když mi to neřekneš tak ti nepomůžu. Vymáčkni se a rychle."
Mia se hluboce nadechla a začala. "Víš... Cleo je tak trochu... je " a hystericky
dodala:"Cleo je mrtvá!"
Coulimu spadla vydlička na zem.Nemohl uvěřit svým uším, ale když uslyšel Miu do telefonu
plakat, nechal jídlo jídlem a běžel jí na pomoc. A do mobilu nakonec pronesl utěšlivým
hlasem:"Mio? Schovej se pod stůl kdyby byl vrah ještě na blízku a počkej až ti přijdu
na pomoc. Budu u tebe tak za pár minutek. Pá!"
"Pá pá " pronesla Mia.
se a promnula si oči. Zadívala se domísta odkaď slyšela divný zvuka zaposlouchala se.
Žádné krokyuž neslyšela a tak si řekla:"Přece jen je dobře, že už to neslyším. Asi to byl
nějaký otravný dřevorubec."
Vešla po venkovních schodech do chaty kde přes prázdninybydlela se svojí nejlepší
kamarádkou jménem Cleo Sight.
Bohužel nevěděla co se asi tak za dvě minuty stane. Vešla domístnosti a uviděla něco
neočekávaného.
"Cleo" vykřikla Mia. "Cleo? Co se stalo? Ach..." zamlkla a rychle vytáhla mobil. Vytáčela
Couliho číslo.
"Haló?" potichu zašeptala do mobilu. "Ano? Mio, jsi to ty?"
"Můžeš mi prosím pomoct? Já... Víš... No vlastně..." ztichla.
Couli na nic nečekal a vyhrkl do mobilu."Mio! Co se stalo? Jsi zraněná?"
"Tak něco. Ale ne přesně já ale...Cleo... Ona... Je..."
"Je co? Mio! Když mi to neřekneš tak ti nepomůžu. Vymáčkni se a rychle."
Mia se hluboce nadechla a začala. "Víš... Cleo je tak trochu... je " a hystericky
dodala:"Cleo je mrtvá!"
Coulimu spadla vydlička na zem.Nemohl uvěřit svým uším, ale když uslyšel Miu do telefonu
plakat, nechal jídlo jídlem a běžel jí na pomoc. A do mobilu nakonec pronesl utěšlivým
hlasem:"Mio? Schovej se pod stůl kdyby byl vrah ještě na blízku a počkej až ti přijdu
na pomoc. Budu u tebe tak za pár minutek. Pá!"
"Pá pá " pronesla Mia.
Uskutečnění nového projektu....
8. ledna 2007 v 17:18 | Sabča
|
Moje vzkazy vám
Vážně už teď mám napsaných několik příběků...... Žhavá stopa.... je to o mstě jedné dívky jménem Mia, která se mstí za smrt své nejlepší přítelkyně Cleo. Ale víc se dočtete v dalším článku.....
Tento přívěh bude dokonce zfilmovaný :-)
A nezapomeň te mi do komentářů psát vaše názory...
Tento přívěh bude dokonce zfilmovaný :-)
A nezapomeň te mi do komentářů psát vaše názory...
Slibovaný Pkomix
29. prosince 2006 v 13:33 | Sabča
Tento komix je o malovaných postavičkách s jménem začínajícím na "P". Navrhl ho Karel Krátký a já Sabina Strapinová. Brzy bude zprostředkovaná také celá stránka o těchto komixech. Tady na tomto blogu bude zvěřejněno asi jen jedno procento ze všech vytvořených. Bohužel ukázky na tomhle blogu jsou počítačově vytvořené, proto nebudou vypadat tak pěkně jako ručně kreslené.
Tak toto bylo něco málo o PKomixech.
Tak toto bylo něco málo o PKomixech.
Nový projekt....
28. prosince 2006 v 16:35 | Sabča
|
Moje vzkazy vám
Abych už udělala nějakou změnu, tak vám říkám, že... Budu psát příběh na pokračování... s názvem... to si ještě musím promyslet. Hlavní co vás asi bude zajímat je, že to bude o... to taky musím promyslet. Ale zrčitě vím, že s tém začnu už za malou chvíly... Doufám že se vámbude líbit


